04 - Na kolobrndě k moři - Poslední část

 

Prý se nemá odcházet od rozdělané práce, tak bylo rozhodnuto využít svátky k dokončení naší cesty “Na kolobrndách k moři”.

Už je to dva měsíce zpátky, co jsme za necelých šest dní dojeli z Liberce do městečka Nové Warpno na břehu Štětínského zálivu a tím splnit hlavní cíl, uvidět velkou vodu!

Začínáme v úteý 3.7.2018 vlakem z Machnína do Žitavy. V Hrádku nás lehce zaskočí výluka. Do autobusu se prý s koloběžkama nevejdeme, ale je hezky a máme asi hodinu a půl čas, tak projížďka kolem Kristýny v pěkném počasí byla vítaná. V jedenáct sedáme do vlaku směr Cottbus, Berlín, Pasevalk a cíl v Uckermünde. Vlak jsme našli na: https://www.bahn.de/cs/view/nabidky/index.shtml

 

Pokud chcete levný spoj, je třeba při výběru vlaku zaškrtnout “pouze regionální spoje” pro dva a dvě koloběky kamkoli přes Německo za 62 EUR je myslím paráda. O víkendech je to ještě malinko méně. Na přepravu kol jsou vlaky super zařízené a přestupy krásně navazují. Na hlavním nádraží v Berlíně máme na přestup asi půl hodiny což je super, musíme asi o pět pater níž a nefunguje výtah, tak to zkoušíme po chvíli váhání po jezdících schodech. S plně naloženou koloběžkou se toho trochu bojím. Co naplat, to jdu zkusit jako první, Zuza mě z bezpečné vzdálenosti natáčí – třeba se podaří ulovit nějaký “pěkný “ záběr. Nakonec to oba zvládneme a ještě stihneme zaskočit těsně před odjezdem do Zlatých obloučků na něco zdravého.:-) Každopádně tam, kde jsme dříve skončili přijíždíme až v 18:30 hod. Uckermünde je moc pěkné město, ale nemáme času nazbyt, pokračujeme podél zálivu, krásná příroda a super počasí, prostě bomba. Asi v devět večer je u cesty dřevěná rozhledna blízko městečka Rosenhagen, sice nemáme ujeto moc, ale je dost hodin, tak se rozhodujeme tu zůstat na noc.

Nakonec to je paráda, krásný západ slunce a absolutní klid je balzám na duši. Pro dnešek úvodních 35 km.

 

 

Ve středu se budíme do krásného rána, vstáváme časně, cpeme se vším možným a po osmé osedláváme naše “motorky” a vyrážme. Dnes nás čeká dlouhý den. Asi po deseti kilometrech máme v plánu nasednout na trajekt a přejet na ostrov Usedom. Bohužel první trajekt jede až v jedenáct a před námi je rozhodnutí buď do jedenácti počkat, nebo to vzít přes město Anklam a pak přes most. Je to sice o 35 km delší, ale jsme nadržení, tak je to jasné, volíme sportovnější variantu. I přes svižné tempo nám to stejně nakonec trvá déle než si vklidu dát druhou snídani, počkat , lehnout k vodě a vzít to lodí.  Střídá se krásný hladký povrch s “pavé” sektory (kočičí hlavy).

Po mostě na ostrov přejíždíme kolem jedenácté, je vedro. Navíc jedeme hodně svižně. Už se těšíme, že snad brzo dorazíme k moři na pěknou pláž a dame koupačku a odpočinek. Za Usedomem cykloztezka odbočuje tam kam zrovna nechceme a tak nám nezbývá,  než úsek asi deset kilometrů jet po hlavní silnici. Profil je stále nahoru a dolů, ale krásný asfalt. Díky silnému provozu se snažíme stále stupňovat tempo ať už jsme zase na cykloztezce. Za městečkem Neppermin jsme konečně u vody, cykloztezka vede občas přímo po pláži. Jen nám nedošlo, že vlastně skončí asfalt, nakonec i docela pěkná polňačka a zkončíme v hlubokém písku. Na předek naložené koloběžky  se v tomhle terénu nedají skoro utlačit. Začínáme být pěkně KO a to ten den tak pěkně začal. Zuza má krizi a stávkuje, že se na to už může vys…. 

Je už kolem třetí, za sebou asi 55 km ve vedru a bez jídla. Naštěstí je před námi stormy chráněné prostranství u vody. Hned se rozkempujeme, vytaháme všechno jídlo co máme, vaříme polívku a já se jdu vykoupat. Zuza po jídle usíná. Koupání bylo osvěžující smýt ten nalepený prach. Voda nebyla skoro vůbec slaná. Bylo by super tady krásně pobýt, ale dnešní cíl je ještě daleko. Přes městečka Pudagla, Uckeritz, Koserow máme vodu a pláže po obou stranách cesty. Občas zastavujeme a jdeme se podívat na moře.

Do cíle dnešní trasy dorážíme kolem osmé večer. Nejzažší výběžek Usedomu, bývalá vojenská základna jednotek SS za druhé světové války Peenemunde. V přístavu se fotíme s Ruskou ponorkou, která teď slouží jako muzeum. Hned vedle je bývalá tajná fabrika na výrobu zbraní.

https://cestovani.idnes.cz/kde-vznikaly-hitlerovy-zazracne-zbrane-aneb-smrt-letala-z-peenemunde-12n-/kolem-sveta.aspx?c=A090327_154227_igsvet_tom

Prostředí je tu takové zvláštní neutěšené. Asi hodinu hledáme kde bychom mohli zakempovat a moc se nám to nedaří. Nakonec stavíme stan za hřbitovní zdí u lesa. Pro dnešek poctivých 103 km.

 

 

Čtvrtek ráno je krásně, panuje troche nervozita zda se nám podaří koupot lístky na trajekt, který by nás měl převézt na Rujánu. Prví loď odplouvá v devět ráno. Nakonec vše OK, lístky stojí sice stejně jako cesta vlakem napříč Německem, ale těšíme se na změnu. Pěkně fouká, tak jsou docela vlny. Cesta trvá dvě hodiny do městečka Göhren. Na palubě si dáváme klobásu s houskou. S koloběžkama nastává malý problem, který zaměstnal půlku posádky. V Peenemünde jsme nastoupili na přídi na dolní palubu, ale vystupujeme u vysokého mola o patro výš na zádi. Dnes je zataženo, fouká, ale je docela teplo tak na cestu OK, jen jsme dnes chtěli dát trochu kratší trasu a malinko si užít slunce na pláži. Jedeme přes Baabe, Sellin  a Binz. Cyklostezka je občas asfalt nebo lesní cesta.

Před Sassnitz dotlačíme kolobky na pláž k moři a rozložili piknik. Máme za sebou sice jen 30 km a je už půl třetí, ale to neva, ještě něco ujedem. Po hodině začíná lehce pršet, tak se vydáváme znovu na cestu. Jedeme směr Glowe kde je zase moře po obou stranách, krásné pláže, borovicový les, super asfalt – krásně to frčí. Rozhodujeme se zkusit to dojet až na Kap Arkona. Za Juliusruh jedeme po kraji křídového útesu a užíváme posledních asi deset kilometrů k majáku.

Hurá, dál to už v Německu více na sever nejde!! Fotíme se s majákem i bez majáku. Ještě scházíme z útesu po schodech na břeh a kocháme se západem slunce. Kempujeme na útesu asi až v půl desáté. Za dnešek opět slušných a větrných 76 km!

 

 

Máme za sebou asi nejlepší noc, díky větru se stan vůbec z vnitřní strany nezapotil a bylo tak akorát zima na spaní. Ani se nám moc nechce ze spacáků a poprvé na této cestě k moři narušuji ranní zavedený harmonogram a vylézám ze spacáku až po osmé. V závětří stanu vařím snídani a servíruju to Zuze ještě ležící do stanu. Jako kdyby se naráz dolmluvili, začínají okolo proudit cyklisté směřující také k majáku. Náš plácek s výhledem na moře se jim evidentně líbí, většina tu zastavuje a civí spíš na nás než na moře na čem jsme to vlastně přijeli, navíc s tou bagáží. Je to divné, ale na koloběžkách jsme tu opravdu jediní!

Dnes bych se moc rád zastavil v Alterkirchenu, kam jsem jako dítě jezdil s našima. Bydleli jsme u rodiny, kde děda uměl docela dobře česky myslím, že měl jednoho z rodičů z Čech. Věty jako chcete bamboly, nebo musíte žikat (pokud něco chcete) si pamatuju do dnes… Dům s rákosovou střechou jsem si ještě vybavoval, ale najít ho na to jsem potřeboval přítele (mámu) na telefonu. Nikdo nebyl doma, tak jsem sesmolil krátký vzkaz, hodil ho do schránky a frčíme dál směr Wiek. Velmi silný západní vítr je ráj pro kajting a 90% lidí tu je z Čech. Není kde zaparkovat, tak i místa pro postižený jsou plná, mají přeci "A" jako první písmeno na SPZ. No jo, asi to jinak neumíme.:-(

Je krásně a pokračujeme podél pobřeží na trajekt na konci poloostrova. Stíháme to akorát, jedeme za 4,50 EUR během deseti minut – super! Dál pokračujeme v lehké euforii přes Trent, Kluis, Ginst, Samtens, Rambin do Altefar na konci Rujány hned vedle mostu na pevninu. V kempu nabíráme vodu a v bufíku si dáváme wurst mit pommes a pivo..:-) Popojedeme ještě kousek po pobřeží a v trávě na břehu stavíme stan. Vařím, Zuza nenápadně zalézá do spacáku a já si ještě vychutnávám fajfku při západu slunce. Hned naproti koukáme na Sassnitz odkud nám zítra dopoledne frčí vlak domů.

 

 

Super, jsme u cíle našeho letošního snu! Sice to nebylo odjeto v jednom kuse, ale to nás až tak netrápí. Užili jsme si to. Děti jsme měli moc brzo, tak nám nezbývá než začít podnikat takovéhle akce už s lehce zhuntovanými těly životem. 

 

 

Na “Kolobrndě k moři” za poslední část 300 km jinak celkem odjeto 880km.

 

Zvláštní obdiv určitě zaslouží Zuzka, která to vše dala i se zdravotními problémy s přehledem i když to občas bylo na morál! Poděkování patří také babičce Ivě s dědou Pepou za zásobovací akci, sledování na mapě a hlídání našich přerostlých dětí. Dále firmě Nalehko.com za zapůjčení a možnost otestování vybavení, které nám moc pomohlo a hlavně ulehčilo naše brašny!...:-)

Díky i ostatním, kteří nás sledují na fb a blogu DoBatohu.cz.

 

Zuzka a Matouš