!!! Všem se omlouváme, ale tento víkend bude půjčovna koloběžek na Smědavě i v Liberci UZAVŘENA !!! Děkujeme za pochopení

03 - Na kolobrndě k moři - Od pramenu Nisy k moři

0. Den sobota 14.4.

První etapu od pramene Nisy z Nové Vsi u Jablonce n Nisou máme naplánovanou o týden dříve, než bude opravdový ostrý start k moři. Je to bohužel díky tomu, že Zuza nemá tolik dovolené, tak první etapu rozdělíme do dvou částí a tím si trochu ulehčíme..

Ráno vyrážíme na vlak v Krásné Studánce směr Lučany nad Nisou. Cestou od vlaku k prameni asi 5 km na START si začínám uvědomovat, že to dobrodružství vlastně začíná. Původní nápad byl poměrně spontánní, jet sám k moři, na koloběžce, na lehko, bomby co to dá a ideálně za pár dní být zase doma. Lehce mě zaskočilo, že Zuzka hned po tom, co jsem jí to opatrně oznámil řekla, že jede taky. Bohužel při lezení na ledech v půlce března si při pádu blbě zvrtla kotník a celý plán se začínal lehce hroutit hned v začátku. Původně Velikonoční termín musel být přesunut na druhou půlku dubna, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí hned z několika důvodů. Zůze se trochu uzdravil kotník, bylo podstatně tepleji a vše už začínalo kvést. Navíc bylo dost brzo na komáry a davy, které o prázdninách po trase k moři míří.

U pramenu jsme sami, je krásně, vařím polívku, fotíme a v duchu si alespoň já představuju jaké to bude za týden až pojedeme. Dnešní trasa vede kolem Černé Studnice, Jablonce nad Nisou, Rádlo. Odevšad jsou krásné, pro nás né moc známé výhledy na Jizerské hory a okolí. Pokračujeme na Milíře, kde zastavujeme v super občerstvení  a dáváme si polívku, klobásu a pivo. Průjezd po kraji Liberce na úpatí Ještědu zvládáme v pohodě a po cca 35 km dorážíme zpět domů.

Můžeme toto vřele doporučit jako jednodenní pohodovou trasu všem cyklistům a koloběžkářům!

Tak ještě na týden do Kolbenky a jedeme!!....:-)

1. den pátek 20.4.

Máme za sebou páteční kratší etapu z Liberce k jezeru Bersdorfersee v Německu. Po shonu v posledním týdnu, kdy chodíme spát kolem půlnoci a vstáváme před šestou, vyrážíme duchem jakoby mimo. Jsme oba ještě do oběda v práci. Doma ještě narychlo pakujeme, uklízíme, mailujeme, telefonujeme atd... Plánovaný start ve 14:00 nestíháme asi o pul hodiny. To není tak hrozné, dnes náš čeká asi 60 km. A jestli tam chceme dorazit za světla, nemůžeme se moc zdržovat. Naložené koloběžky z kopce krásně frčí, ale do kopce většinou tlačíme. Jedeme v pěkném tempu přes Machnín, Chrastavu, Hrádek, krásný klášter Marienthal v Ostritz až k jezeru, kde na nás čekají naši ještě s nějakým jídlem a vodou. Všude je strašně policistů, zastavují každé auto. V Ostritz nám kompletně prohlíží veškerá zavazadla. Říkáme si co se tu děje a proč se sem sjíždí tolik lidí, že by nějaká techno-párty..?? Nakonec zjišťujeme, že tyhle davy se sjíždí, aby oslavili Hitlerovy narozky! Dáváme si Radlera u bývalého zámku Ossig na břehu jezera a potom už hledáme trochu klidné místo na kmep. Vaříme, koupeme se, je tu krásně až na vzdálený řev oslavujících.

Nakonec dnes asi 62 km za necelé 4 hodiny. Myslím, že pro začátek docela dobré. No, uvidíme zítra.

 

 

2. den Bersdorfersee – Forst 94 km

Cíl druhé etapy byl naplánován z Bersdorferse do Forstu. Nejdříve hned trochu bloudíme díky mé hlouposti a lenosti v Görlitz. Ochotný pán nás po zdolání táhlého stoupání nasměrovává zase zpět na trasu podél vody. Jsme trochu v únavě z předchozího dne, kdy jsme se snažili pospíchat. Po obědě máme ujeto jen asi 35 km. V přístřešku u cesty vaříme polívku, Zuza si na chvíli lehá, ale chtělo by to jet zase dál, tak to balíme a vyrážíme. Na šedesátém kilometru je konečně otevřená restaurace u cesty, občerstvujeme se radlerem - konečně nějaká vzpruha. Celý den je vedro, obchody zavřené a vody málo. Prosím večeřící rodinu o vodu do všeho co máme, super, máme co pít..:-) Nakonec kempujeme asi 8 km před Forstem v půl osmé večer. Máme toho pro dnešek docela dost. I přes rozbahněný břeh se jdeme "koupat" do Nisy.. Umývám biskupa, vařím těstoviny, nakonec si dám v klidu doutník, lok slivovice od dědy z Padouchova a jdu spát. Zuza už asi hodinu řeže dříví.:-)

 

3. den Forst – Lebus 117 km

Vstávám před sedmou, vařím kafe, čaj a kaši. Je krásně, Zuze se nějak nechce z nory, ale nakonec ji vůně kafíčka donutí vstát také. Zuby čistíme slivovicí..:-) Ve Forstu vidíme první zbořený most jako před pár lety v Avignonu.

Překvapuje nás, kolik zbořených mostů přes Nisu do Polska během dne ještě míjíme.

Třetí den začal svižně, moc nestavíme, nefouká a pěkně se jede. Polední pauza byla v Gubinu na 40-tém kilometru. Vaříme polívku, sušíme stan a spacáky. Policie nás kontroluje a nechce věřit, že nemáme koloběžky na baterky. Přejí nám hodně štěstí v další cestě. V Ratsdorfu na soutoku Odry-Nisy cca 260-tý kilometr cesty si Zuza chladí zatejpovaný kotník. O pár km dále na cca 75-tém v Eissenhüttenstadtu na náměstí si dáváme Bratwurst a každý dva radlery. 

Frankfurtem nad Odrou už projíždíme z posledních sil. Nakonec nacházíme pěkné místo s výhledem na Odru u města Lebus až ve 20:30 po 117 km!

  


 
4. den Lebus – Lunow 86 km

Ve dvě hodiny v noci nás budí hromy a blesky, ideální stavět stan na kopci s výhledem. Skoro do rána prší, ale my se budíme do pěkného počasí. V konzumu kupujeme snídani a "frčíme" s větrem do tváře do města Genschmar. Na našem tempu se trochu podepsala únava z předchozího dne. Celý den trasa vede po protipovodňovém valu, kde nejsme před větrem chráněni. Pořád máme pěkný protivítr až do města Lunow, kde kempujeme v přístřešku u cyklostezky. Před tím nakupujeme  polévky v konzervě a radlery. Dopíjím zbytek slivovice a pálím poslední dva doutníky. Pro dnešek máme "jen" 84 km. Před spaním ještě chvíli šprechtím se stopadesátikilovým cyklo - domorodcem.

 

5. den Lunow – Löcknitz 96 km

Pátý den cesty - počasí nic moc je docela zima cca 10 0C. Cesta vede stále po protipovodňovém valu a kupodivu s větrem v zádech. Pěkně nám to odsýpá. Asi proto, že mám narozeniny.:-) Zuzu stále ženu před sebou, jede jak za mlada... Podél Odry projíždíme národním parkem, kde je radost se zastavit a zaposlouchat do ticha a slyšet jen zvuky vodního ptactva. U města Mescherin, se karta a vítr obrací proti nám, opouštíme Odru a cyklostezka nás vede více do vnitrozemí. Začínají kopce a fouká většinou proti. Oblíbená hláška že vítr a déšť jsou kořením cyklistiky nám začíná lézt na nervy. Skoro s vypětím všech sil se dohrabeme do města Locknitz a v místním konzumu nakupujeme vše na co přijdeme. Bílý rum a cola je zas po nějaké době super kombinace!  Na noc se naším útočištěm stává polorozpadlý přístřešek na břehu jezera. Pro dnešek 96 větrných a občas i deštivých km!

 

6. den středa Löcknitz – Eggesin 78 km

Budíme se do deště, panuje docela trudomyslnost. Chvíli přemýšlíme i nad tím, že to zabalíme. Nakonec nás představa pohledu na moře žene dále. Víme už, že cesta bude muset být kratší z rodinných důvodů a to hlavní na co jsme se těšili (trasa kolem pobřeží až na Rujánu) budeme muset dát zase jindy. Počasí se zlepšuje, postupně přestává pršet a opět se dostáváme do tempa. Uzavírka cyklotrasy nás nutí přejet na Polskou stranu u města Blankensee. Nelitujeme toho, protože je zase velmi větrno, fouká od severo-západu a nás vede trasa nádhernou cyklostezkou borovými lesy, kde si poslední kilometry k moři doslova užíváme. Přijíždíme do polského městečka Nowé Warpno v centru Štětínského zálivu. Nejsevernější dosažený bod naší trasy. Počasí se velmi rychle mění, silný déšť střídá slunečnou oblohu. No jo, stále aprílové počasí. Užíváme si posledních deset polských kilometrů do města Rieth, kde si ještě naposledy sáhneme do vody a pak už jen ujíždíme před deštěm do Eggesinu, kde nám ráno jede vlak zpět.

Noc přečkáme v přístřešku na kraji města. S takovým komfortem jsme ani nepočítali. Při přípravě večeře, kdy Zuza ve stanu nepřetržitě telefonuje asi se všemi co zná, jsem se postupně, nenápadně, ale poměrně dost přiopil ColaRumem...:-) Ráno mi nebylo nejlépe!

 

7. den - návrat

Ráno balíme stan, počasí nám přeje. U snídaně se loučíme s pohostinností města. V devět jsme na nádraží. Lehké obavy z cesty zpět se rozplývají po nastoupení do Regio Jetu, který nás za šest hodin doveze se třemi přestupy zpět do Žitavy. Do Liberce to je už jen kousek. To co jsme jeli skoro šest dní dáme vlakem v pohodě za pár hodin.

Trochu se nám stýská, že to končí. Nebylo to lehké, skoro bez přípravy a za věčného pracovního shonu kolem. Zuza se zdravotními problémy (kotník vymknutý před měsícem, loni operované koleno a bolavé rameno) to byl docela výkon. Nakonec celkem ujeto asi 580 km od pramene Nisy k soutoku Odry do Štětínského zálivu za necelých šest dní.

 

 

 Dále připravujeme recenze na vybavení, které jsme na této cestě používali.

 

 

Moc díky všem za podporu!